K napsání tohoto článku mě přivedlo osobní zjištění, že ne ve všech dojo se tato formální pravidla dodržují a když, tak jen v jakési ledabylé formě. Na vině je zde především učitel, který to buď studentům řádně nevysvětlil, nebo důsledně nedohlíží na dodržování správného chování v dojo. Jak říká Nebi Vural – studentům se musí pro ně neznámé věci vysvětlovat, neměli by se ponechávat v nevědomosti a tápání. To má následně negativní vliv na vznik frustrace u studentů, která může vést až k odchodu.
Proč to všechno děláme a jaký to má význam?
Na prvním místě je třeba říci, že trénink v dojo vyžaduje řád a disciplínu. Je to totiž studium jako ve škole, kde rovněž v učebnách panují jistá pravidla slušného chování. Zdravení se u japonských bojových umění provádí úklonou, buď v postoji – Ritsu Rei, nebo v pozici na kolenou – Za Rei. V Aikido se při uklánění nepoužívá slovíčko OSS, které běžně vyslovují karatisté, nebo judisté. V Aikido jsem to viděl snad jen u cvičenců ze stylu Yoshinkan.
Ukloněním začínáme již samotné vstoupení do dojo mezi dveřmi a totéž se provádí při opouštění dojo. Při vstupu na tatami provedeme úklonu na kolenou směrem ke kamize(shomen) a pokud máme u tatami přezůvky, otočíme je patami k tatami. Tím, jak se to rýmuje, se to lépe pamatuje. 🙂 Další uklánění nás nemine při zahajování tréninku, kdy se uklání učitel společně se studenty směrem k shomen, kde obvykle visí portrét zakladatele Moriheie Ueshiby. Tady bych se zastavil a upozornil na negativní zkušenost s některými věřícími lidmi, kteří uklánění O-Senseiovi odmítali s odůvodněním, že se budou klanět pouze svému bohu. Nenechali si vysvětlit, že to není projevem náboženského uctívání, ale projevem poděkování za vytvoření této disciplíny. Nutno dodat, že i tak to nechtěli přijmout a byl to důvod nezačít s tréninkem. Další pozdrav je mezi učitelem a studenty, což je takovým přivítáním před samotným cvičením. Když začínáme partnerská cvičení, tak se rovněž ukloníme s naším partnerem. V postoji, nebo na kolenou, záleží na situaci a formě cvičení. Totéž samozřejmě jakmile dojde k přerušení ze strany učitele, buď tlesknutím, nebo zvoláním „Yame“.
Ukláněním se v dojo budujeme respekt jeden k druhému, respekt k trénované disciplíně a hned při úkloně při vstupu do dojo navozujeme naší mysli soustředěnost na samotný trénink. Nechali jste venku všechny problémy a starosti, nyní jste na tréninku a budete se soustředit jen na cvičení, abyste mohli sjednotit tělo a ducha.
Na závěr bych si dovolil poznámku k loňským vystoupením aikido týmů na World Combat Games konaných v Saudské Arábii. Nahradit pozdrav patřící neodmyslitelně k japonskému bojovému úmění Aikido pozdravem, který vám „určí“ hostitelská země, mi tak trochu přijde jako popření toho, co děláte…